O Tatrách

Původ názvu Tatry:

Slovo Tatry se poprvé v písemné formě objevilo ve starobylé Kosmově kronice. Kosmas (1045-1125) uvádí výrok umírajícího českého krále Boleslava II., který si na smrtelné posteli roku 999 zavzpomínal na dobu, kdy jeho země sahala až po "Triti montes". Etymologie názvu Tatry se však nejčastěji odvozuje od ukrajinského slova toltry, které se do slovenštiny překládá jako kámen nebo štěrk.

úryvek z knihy Tatry (F.Kele)

Tatry jsou jedinečné miniaturní velehory s velkou koncentrací přírodních krás na malé ploše. Náleží do systému karpatského oblouku táhnoucího se v délce 1100 km ze západu od Devínské brány u Bratislavy přes Tatry a Ukrajinu do Rumunska, kde se opět stáčí k Dunaji, a jsou jeho nejvyšší částí. Dělí se na Tatry Západní a Východní, ty se ještě dále rozdělují na Vysoké a Belianské. V podstatě je tvoří jeden hlavní hřeben, rozdělující je na severní a jižní část. Nejvyšší části pohoří nejsou v hlavním hřebeni, ale v jeho jižních rozsochách, což souvisí s asymetrickým tektonickým zdviháním pohoří. Tatry se zvedají relativně vysoko nad podhorský terén podtatranské kotliny. Deset vysokotatranských štítů překonává výšku 2600 metrů nad mořem. Jen v tomto členitém reliéfu Vysokých Tater je pojmenováno kolem tisíce štítů, věží, jehel, kup a hřebenů. Hlavní hřeben Západních Tater začíná na západě v Hutianském sedle a po 32 km dorazí do Ľaliového sedla, odkud pokračuje jako vysokotatranský. Po 26,5 km se na východě v Kopském sedle příčně napojuje na komornější 14 km dlouhý hřeben Belianských Tater. Centrální hřeben je pozoruhodný svou kompaktností, kdy jeho nadmořská výška málokde klesá pod 2000 m.

Převážná část Tater je tvořena krystalickými horninami, především žulou, místy rulou, avšak nižší okrajové části na západě přes části severních rozsoch hlavního hřebene, vprostřed i sám hlavní hřeben (Červené vrchy) a Belianské Tatry na východě z větší části vytvořil druhohorní vápencový příkrov, který také obohatil dané území o výrazné krasové jevy v podobě skalních věží, teras, soutěsek, jeskyní či propastí. Výraznou měrou se na reliéfu Tater podepsaly ledovce, které ubrousily údolí do profilu tvaru U. Před ledovými dobami, kdy údolími protékaly jen potoky, byl profil V. Jen ve slovenské části Tater bylo zaledněno 33 údolí. Ledovce hrnuly méně pevný materiál, po čemž pozůstaly v terénu zbytky - morény. Ledovce vyhloubily v závěrech údolí ledovcové kotle, na jejichž dnech pozůstaly zbytky po ústupu ledovců v podobě jezer - ples, které svou mnohabarevností a proměnlivostí kouzelně oživují ráz dolin. K nim se přidávají i hlučné vodopády překonávající skalní prahy a horské bystřiny prodírající divokou krajinou, ať už v ní vládne skalní pustina nebo husté horské lesy.

Ráz hor nezměnily jen dávné geologické pochody a ledovce. I dnes se vyvíjí. Údolní tvary se mění především zasypáváním údolí kamennou sutí. Vnější geomorfologické síly - tekoucí voda, změny teploty, mrazy a větry - mají na svědomí zvětrávání skal, jehož výsledkem jsou uvolněné kamenné bloky nebo se tvoří suťoviska podle charakteru terénu ve formě suťových kuželů nebo hromad různě velkých kamenů - zlomisek. Pod nimi se postupně zmenšují a následně i mizí plesa. Díky těmto pochodům se Tatry snižují, u Vysokých Tater je to v průměru o deset centimetrů za sto let. Po několika statisících let budou jejich hřebeny převážně oblé. Ve Vysokých Tatrách jsou převládajícími tvary ostře členěné skalnaté hřebeny, což má na svědomí rozsáhlejší a déle trvající zalednění, díky němuž tu zůstalo i podstatně více ples, zatímco reliéf Západních a Belianských Tater formují spíše méně členité a oblejší tvary, často rozložitých rozměrů.

Významnou součástí tatranské přírody je její fauna a předvším flóra. Krásně zde můžeme pozorovat všechny vegetační stupně. Nejvýraznějšími a nejznámějšími obyvateli jsou zajisté kosodřeviny a limby. Ovšem naše nohy minou spoustu malých květinek jako silenky, lomikameny, rozchodníky, hořce a spousty dalších rostlin, kterých je v Tatrách dnes popsáno víc než 1300 druhů. Druhově mimořádně bohaté jsou vápencové oblasti hýřící pestrobarevnou vápencovou flórou. Z živočichů nám pozůstanou v mysli především oblíbené horské kozy - kamzíci, hlodavci svišti často pokřikující ve svých koloniích či největší tatranská šelma medvěd hnědý.

zpět na hlavní stránku