zpět Jalovecká dolina

Jalovecká dolina je v dolní části poměrně sevřená a zpestřuje ji několik menších vodopádů na Jaloveckém potoce a také skalní stěny porostlé pestrobarevnými lišejníky. Asi v polovině se rozvětvuje na doliny Bobroveckou, Hlbokou a Parichvost. Všechny tyto doliny mají výrazné formy ledovcem opracovaného povrchu. Západní část tvoří jižní rozsocha Sivého vrchu vlnící se přes pěkný špičatý vrch Ostrá je zakončená holnatým vrchem Babky, který dostal název podle třech skal pod vrcholem připomínajících tři sedící ženy v krojích. Tato oblast, především vrch Mních, je bohatá na krasové jevy. Z Babek vybíhá na východ zvlněná plošina Červenec, kterou níže v Jalovecké dolině podpírají dlouhé a vysoké skalní stěny Mnícha a Sokola, které jsou oblíbenými sídlišti dravých ptáků. Toto území ochraňuje rezervace Mních. Z pozoruhodností stojí za zmínku osamocená skalní jehla ve stěnách Kamenná Mara nebo těsně pod vrcholem Mnícha 52 metrů hluboká propast Kamenná diera.

Dolina Parichvost je hluboká a postupně stoupá stále strměji k Baníkovu, nejvyššímu vrcholu hlavního hřebene. Z ní se záhy odděluje strmá Hlboká dolina s vodopádkem v dolní části a s pustým skalnatým závěrem zvaným Vrece, jež je úzce sevřený krásným ježatým hřebenem Skriniarek, Spálenou a Pachoľou. Z rozložitého vrcholu Salatína vybíhá rozsocha Lysec oddělující třetí dolinu - Bobroveckou, která tvoří mělký závěr celé Jalovecké doliny k široké rovné sníženině, sedlu Pálenica. To je geologickým rozhraním, oddělujícím vápencovou skupinu Sivého vrchu od krystalického hlavního hřebene. Historicky tudy vedl přechod ze severu z Oravy na jih na Liptov. Pod Pálenicou jsou uložena v kleči malá roztomilá očka - Bobrovecké plesá (Biele a Čierne, to ovšem není vodou naplněné stále). Závěru doliny stáčejícímu se k Brestové se říká Kotliny a na jedné straně tvoří skalnatý hřebínek Grapy. V Jalovecké dolině a její odnoži Hlboké dolině jsou dobře vyvinuté a neporušené vegetační stupně i s přirozeným podrostem, což je na první pohled poznat stupňovitostí horského lesa a kosodřeviny. Ovšem i zde je patrný pozůstatek po hojné pastvě tak jako v jiných dolinách. Holá lučnatá oblast na hřebeni od Babek k Sivému vrchu je pak mimořádně bohatá na vápnomilnou flóru. Kvete zde většina nejkrásnějších a chráněných druhů tatranské flóry. Hořec Clusiův se zde pyšní největším výskytem.





zpět

FotoTatry