zpět Osobitá

Vápencový masív Osobité se poněkud straní zvyklostem tatranských hřebenů, neboť je to vlastně taková velká rozsocha rozsochy. Vybíhá z pohraničního hřebene z Lúčne jako dlouhé rameno mezi Bobroveckou a Látanou dolinou až k sedlu pod Osobitou nazývaném též Priehyba. Odtud se zvedá holinato-skalnatá pyramidka samotného vrcholku, ze kterého se větví na severní a západní stranu několik ramen - Okolík (se závěrem Mačie diery), Kremenná a Mihulčie. Na severovýchod spadává Širokým žľabem napojujícím se u vápencového bradla Cigánka do Suché doliny, která ústí do Bobrovecké doliny v místě již zmiňovaného sirnatého pramene. Masív je pozůstatek druhohorního vápencového příkrovu Tater, stejně jako Sivý vrch a Červené vrchy. Jako geologická zvláštnost se tu místy nachází i vyvřelá hornina limburgit. Geomorfolicky se jedná o zajímavou oblast vysokohorského krasu s četnými vápencovými útvary rozesetými po hřebíncích a žlabech, především Široký žľab je na ně bohatý. Kousek pod vrcholem se nachází geologicky a geomorfologocky významná Bezodná priepasť, která sice bezedná není, ale se svou hloubkou 140 metrů se tomu aspoň trošičku přibližuje. Západní rozsochu Okolíku zakončuje přírodní výtvor Mačie diery. V celé vrchní partii masívu s bohatou vápnomilnou květenou a komplexem zachovaných lesních porostů je vymezena rezervace Osobitá.

zpět

FotoTatry