zpět Sivý vrch

Ve výrazném vápencovo-dolomitickém masívu Sivého vrchu můžeme obdivovat výsledky působení vnějších geomorfologických sil, a to především v jeho vrcholové části, kterou zdobí krásné skalní město táhnoucí se k západu po celém hřebínku, tzv. Radové skaly, až k Bielej skale, nejzápadnějšímu vrcholu pohoří Tater. Hned za ní hřeben klesá do blízkého Hutianského sedla, ve kterém končí hlavní hřeben Tater a navazují Chočské vrchy. Z krasových útvarů přímo v hřebeni Sivého vrchu je známa také puklinová propast s hloubkou asi 90 m. Pod Bielou skalou se pak nachází rozlehlejší podzemní prostory nazývané Baňáryho štôlňa. Severní úbočí zaujímá rezervace Sivý vrch navazující hřebenem Radových skal na rezervaci Suché doliny. K severu od hřebene od Biele skaly se ještě zařezává do úzkého údolí Sivý potok, nad jehož levým břehem se táhne hřebínek Úplazíky s vápencovými útvary ustanovený jako malá stejnojmenná rezervace. Severozápadní skalnatý hřeben Sivého vrchu klesá do sedla Pálenica, kde pokračuje, jakožto hlavní tatranský, již s krystalickým složením. Z vrcholu na jih vybíhá významná rozsocha s vrcholy Ostrá a Babky, také vápencového složení a botanicky bohatá. Lokalita Sivého vrchu tvoří přechod mezi fatranskou a tatranskou vegetací a vyskytuje se zde povícero západokarpatských endemitů.

zpět

FotoTatry